Historie

Nadmořská výška se pohybuje od 230 do 338 m nad mořem. Příznivé přírodní podmínky lákaly od nejstarších dob lidské pospolitosti k trvalému osídlení regionu.

První zmínka o obci je z 11. listopadu 1289, kdy Dětřich z Kněžic daroval patronát moravanského kostela premonstrátskému proboštství v Kněžicích. Od poloviny 14. stol. až do Josefínských reforem byl plným vlastníkem obce klášter cisterciaček na Starém Brně. Do počátku 20. stol. pak obec několikrát změnila svého majitele.

Původně slovanské obyvatelstvo bylo asimilováno německým, přišlým na počátku 14. stol. Ke konci 19. stol. dochází i v Moravanech (tehdy nazývaných Morbes) k rozmachu spolkové činnosti. Spolky však mají výhradně národní – německý charakter. Češi do nich nebyli přijímáni a do konce 2. světové války de facto vlastní spolkový život nevedli.

Po osvobození v roce 1945 se zásadně změnil dosavadní ráz obce. Německé obyvatelstvo bylo na základě rozhodnutí vítězných mocností v Postupimi odsunuto (z původních obyvatel zůstala 1 německá, 3 české a 14 smíšených rodin). Ves byla pak dosídlena občany z okolních vesnic. Pozbyla tím tak svoji národní identitu a kulturně splynula s městem Brnem. Stala se obcí příměstského charakteru vystupující pod názvem Moravany. Záhy dochází k rozvoji kulturního a společenského života, bylo by dobré vzpomenout mnohaleté bohaté činnosti Osvětové besedy s jejími dvěma divadelními soubory, dále pak práce Mysliveckého sdružení a Českého svazu žen. Nyní ve vesnici žije asi 1200 obyvatel. Aktivně činnými organizacemi je TJ Sokol (házená, futsal), Sportovní klub Moravany (tenis, volejbal, lyžování), Spolek chovatelů poštovních holubů a již vzpomínané Myslivecké sdružení.

Dominantou obce je kostel sv. Václava, poprvé vzpomínaný v r. 1298. Jeho současný vzhled odpovídá poslední přestavbě z 90. let 18. století. Z původních zvonů na věži se zachoval pouze zvon ulitý v r. 1793 brněnským zvonařem Stecherem. Na čtvercové návsi byl v roce 1931 postaven Deutsches Haus (tzv. Německý dům) dnes budova Kulturního domu, který od svého zbudování slouží ke kulturnímu a společenskému využití občanů. Na návsi v parku se nachází torzo smírčího kamene z 15. století s původním nápisem: „Den před polovinou půstu zemřel vážený pan Gregor (Řehoř), který byl probodnut rukou Schuera hned za Ostopovicemi uprostřed cesty v boží milosti“. Na východním okraji obce na rozcestí do Horních Heršpic a Modřic stojí při silnici Boží muka z 19.století.

Farnost Moravany u Brna

V jihozápadním cípu katastru byl na řece Bobravě zbudován v r. 1788 Nový mlýn, jenž byl činný až do počátku 50. let 20. století. V roce 1855 se v jeho zdech narodila manželům Tomkovým dcera Františka (zemřela v roce 1922 – pochována ve Střelicích u Brna), do níž se zamiloval básník Petr Bezruč. V básních ji nazýval Labutinkou a jí také věnoval báseň nesoucí týž název.

Od roku 1993 mají Moravany znak ve formě gotického hrotitého štítu, v jehož modrém poli nahoře z jednoho stonku vyrůstají dva listy, vpravo lipový, vlevo dubový, provázené dole stojícím krojidlem a vinařským nožem, ostřím doleva. Tyto prvky jsou ve zlatém provedení. Lipový list je symbolem původního slovanského osídlení, dubový připomíná německé obyvatelstvo, žijící zde do roku 1945.Stonek s oběma listy zosobňuje jednotu lidského rodu. Radlice a vinařský nůž symbolizují zemědělství, hlavní zdroj obživy moravanských občanů do nedávné doby.

V září roku 2001 byly na věž kostela zavěšeny dva nové zvony. Tyto byly zaplaceny z příspěvku farníků. Obecního úřadu Moravany, bývalých německých obyvatel a sponzorů. Nové zvony jsou symbolem víry současných i dřívějších obyvatel obce v porozumění, úctu, mír a přátelství mezi lidmi i národy.