V lese nedaleko obce Moravany je studánka, kdysi její okolí bylo plné vrb, i dnes kolem ní hodní lidé vysázely mladé vrby. Vrby, studánku a její okolí ve svahu, kterému se místně říká Vrbičky, hlídá víla.
Klidová zóna pro turisty i lesní zvěř
Studánka víly Vrbičky vznikla na výletní trase z obce do chráněného přírodního parku Bobrava na místě bývalé přírodní studánky v oblasti místně nazvané Vrbičky, jejíž hladina vody klesla pod povrch.
Využilo se vrtané studny vybudované před lety místními myslivci, ta se v roce 2019 osadila ruční pumpou a doplnila o vodní prvek v podobě kaskády koryt, kudy voda doteče až do kamenného jezírka.
Jezírko slouží jako pítko pro zvěř a jako zdroj vody pro hmyz a ptáky. Součástí této klidové zóny je altánek k posezení, dřevěný mostek, víla Vrbička a dvě naučné cedule o lesní zvěři.
Pohádka o víle Vrbičce
Bylo nebylo, za moravanským kopcem v údolí říčky Bobravy žily víly. Byly to dívčiny plné života, jejich čas byl rozdělen mezi péči o živočichy a rostliny, čištění koryta říčky a okolních lesů a luk. Každou volnou chvíli rády trávily tancováním na nedalekém palouku. Víl bylo dohromady osm, každá měla štíhlé tělo, dlouhé rovné vlasy a plachý pohled. Dbaly na to, aby kolem říčky Bobravy panovala líbivá atmosféra a aby se zde návštěvníkům líbilo. Jedna z víl, ta nejmladší, však byla živější než ostatní, byla velmi zvídavá a když dospívala, tak začala podnikat krátké výlety do blízkého okolí. Protože byla štíhlá jako proutek, říkalo se jí Vrbička.
Jednoho dne viděla v lese ve stráni nad Bobravou srnku se srnčetem. Pozorovala je, jak jsou krásní a jak spolu ladně kráčí výš a dál od palouku. Ohlédla se za svými sestrami, ale žádná si jí v ten moment nevšímala. Rozhodla se, že se podívá, kam srnka se srnčetem jde, kde asi tak má svůj domeček, a vydala se za nimi.
Kráčela vzhůru kolem Devatero hor, přešla MOST, pozdravila pavouky, kteří si podél cesty upletli husté pavučiny, stavila se u Dědy Vševědy pozdravit berušku, co zde bydlí, šplhala výš a výš. Blížila se na kopec, kde vítr rozehrával melodii, kterou ještě neznala, až prošla branou Bobrstezky do oblasti, kde nikdy předtím nebyla.
Chvíli zaváhala, jestli má jít dál, už se stmívalo. Srna se srnčetem běžela přes pole až do lesa naproti. Její touha poznat něco nového byla ale silnější, tak v cestě pokračovala. Však si určitě pamatuje, kudy se vrátit zase zpět ke svým sestrám, přece se neztratí.
Došla na úpatí dalšího kopce, z kterého bylo vidět až na nedaleké velkoměsto. Vrbička nikdy neviděla tolik světýlek, která se ve tmě třpytila a blikala nejrůznějšími barvami, znala jen hvězdy na nebi. Užasla. Za chvíli znovu spatřila srnu, jak s ostatními zvířátky pije z nedaleké studánky. Vrbička došla co nejblíž, aby je mohla v tichosti pozorovat, ale aby zvěř nevyplašila.
Vydržela se na zvířátka, která se průběžně během noci chodila ke studánce napít čisté pramenité vody, dívat až do rozbřesku. Kromě srnky se srnčetem přišli i bažanti, koroptve, srnci a srny, ježek a zajíci. Kolem studánky byly zabydlené žáby, které okolí rozezvučely svým pravidelným kvákáním.
S východem slunce se po okolí rozlilo světlo a odkrylo okolní stromy, spoustu lesních jahod, medvědího česneku a dalších rostlin i květin. Vrbičce se rozbušilo srdce, moc se jí u objevené studánky líbilo. Rozhodla se proto, že zde zůstane a bude dbát na udržování pořádku tak, jak se tomu se sestrami naučila.
Její každý den je tak plný péče o živočichy a rostliny, čištění dřevěných korýtek, kterými vytéká voda ze studánky, dbá na pořádek okolních lesů a luk. Vrbička je šťastná, že může být užitečná. A když se jí zasteskne po sestrách, zajde se za nimi podívat, jak na paloučku u říčky Bobravy všech sedm tančí.
Kde studánku najdete?
Studánku víly Vrbičky se nachází zde.
Přejeme všem krásné chvíle zde strávené a děkujeme předem, že místo udržujete čisté, chováte se tiše a neničíte inventář. Záchytná tůň slouží jako pítko pro zvěř, proto do ní prosím nevhazujte žádné předměty a nekoupejte psy.
