Historie našeho kostela
Kostel do roku 1758
Příslušníci rodu z Kněžic, Hrutovci, zastávali od konce 12. století úřady v bítovském a znojemském hradském obvodu. Někdy v prvních desetiletích 13. století vytvořili rodovou državu v okolí Kněžic, v nichž také založili malé proboštství premonstrátské kanonie v Želivi. Do jejich rukou se dostaly také Moravany. Nelze ale spolehlivě vyšetřit, kdy a za jakých okolností. Je možné, že se tak stalo prostřednictvím některého úřadu, jejž drželi v rámci brněnské provincie. Skutečnosti však zůstává, že založili v Moravanech snad ještě pozdně románský či spíše raně gotický kostel. Písemné zdroje začínají teprve s darovací listinou z 11. listopadu 1289. O zřízení kostela se však nezachovaly žádné doklady. Také v dalším období se nedozvídáme nic o stavbě kostela, navzdory různým odkazům na duchovní. Jistě je jen to, že budova kostela existovala ve své původní podobě do roku 1758, tedy více než 500 let. Z původního kostela se dochoval pouze jediný kamenický článek, a to gotický portál vedoucí z věže kostela na kůr.
Přestavba do dnešní podoby
V roce 1758 začala důkladná přestavba kostela. Iniciativa vzešla od bývalého zdejšího administrátora Karla Rokerta, v této době již modřického faráře a děkana. Kostel byl zcela přebudován s výjimkou věže a dvou s ní sousedících zdí. Dřevo dodal starobrněnský klášter a obec poskytla tažnou a ruční robotu. Interiér kostela byl vybaven dvěma oltáři – sv. Václava a bočním sv. Anny. Současně byla postavena i kostnice a část zdi kolem hřbitova, která navázala na započatou zeď z roku 1746. Vysoká věž byla vybavena čtyřmi zvony.
Kostel byl však roku 1790 poškozen velkým požárem, který zasáhl celou obec. Oheň zničil všechny čtyři zvony, které byly na věži pravděpodobně již od roku 1555. Po opravě bylo nutné pořídit nové zvony. Dva velké zvony pořídil na své náklady Náboženský fond. Oba byly ulity roku 1793, ale lišily se velikostí. Patronem většího zvonu byl svatý Václav, druhého svatý Florián a Antonín Paduánský. Menší zvon z tohoto páru zůstal na věži moravanského kostela dodnes. Je na něm vyobrazen ukřižovaný Spasitel s Pannou Marií a Janem pod křížem. Dále je na zvonu zobrazeno Zvěstování Páně a postavy svatého Vendelína a Ondřeje. Dva malé zvony věnovaly obec Moravany a paní Cäcillia ze Sekenberku, statkářka z Troubska.
20. století
Během první světové války došlo v roce 1917 k snětí dvou zvonů z věže. Jeden z páru malých zvonů (váha kolem 61 kg) byl odvezen neznámo kam a do Moravan se nikdy nevrátil. Jeden z dvojice velkých zvonů (258 kg) rozbili přímo na věži.
V roce 1922 byly na kostelní věži zavěšené dva nové zvony, tedy jeden velký a jeden malý – umíráček. Náklady na nové zvony byly v téměř plné míře uhrazeny z jediné sbírky. Na věži však tyto nové zvony nevisely dlouho. V roce 1942 je odvezli nacisté, a i když ihned po konci 2. světové války tehdejší farář Tomas žádal o jejich vrácení, k žádnému navrácení nedošlo. Do roku 2001 se tedy v našem farním kostele nacházely pouze dva zvony – starý Stecherův zvon z roku 1793 a dále umíráček pořízený po roce 1945.
V roce 2001 byly pořízeny dva nové zvony, které byly slavnostně vysvěceny dne 28. září. Tyto zvony ulili v dílně paní Marie Tomáškové-Dytrychové v Brodku u Přerova. Zvon Ludmila-Zdislava darovali kostelu bývalí farníci – rodáci dnes žijící v Německu. Zvon Václav-Vojtěch je darem našich dobrodinců, farníků a nemalou částkou přispěla i obec Moravany.
